pátek 4. dubna 2008

Transakční analýza - příklad hodnotícího a plánovacího rozhovoru

Pro větší názornost jsem popsala, jak vypadá hodnotící a plánovací rozhovor z pohledu transakční analýzy.

Budeme předpokládat, že hodnotící a plánovací rozhovor probíhá jednou za půl roku a nadřízený s podřízeným ho absolvovali už opakovaně.

Uvádím zde tři příklady úvodu rozhovoru. Nadřízený nejdříve mluví jako rodič, poté jako dítě a nakonec jako dospělý.

Podřízený na něj může reagovat rovněž třemi způsoby - rodičovským, dětským či dospělým.

Nadřízený rodič:
Vítám tě! Doufám, že si se připravil pečlivě, ne jako posledně.
(Věruško! Ahoj! No tak pojď, nějak to proberem. Vždyť víš, musí to být…)

Odpověď podřízeného:
No dovol! Jak to myslíš? (dítě)
No… díval jsem se na to včera, zběžně… (dítě)
No snad z toho nechceš zase dělat vědu. (dítě)
Ano připravil jsem se pečlivě. Je to pro mě důležitý rozhovor. (dospělý)

Nadřízený dítě:
Ježíši, už jsi tady, počkej, kde mám ty papíry… Víš jaký jsem … Někde tady to bude…
(Co vlastně máme dneska dělat?)

Odpověď podřízeného:
To nevadí, hele, já jsem se stejně na to ani nepodíval… (dítě)
Mám Ti pomoct hledat? Nebo víš co, odložíme to na jindy, až budeš líp připravený…(rodič)
Chápu, co navrhuješ? Já jsem připraven. (dospělý)

Nadřízený dospělý:
Vítej! Rád tě vidím. Máme tedy dvě hodiny na to, abychom všechno dopodrobna probrali. Můžeme začít?

Odpověď podřízeného:
Prosím tě, ještě bych ale potřeboval s tebou probrat, něco úplně jiného, důležitějšího. Proč máme v kanceláři jenom dvě židle? (nebo nějaký jiný zástupný „problém“) (dítě)
Já bych ale rád skončil o něco dříve, musím jít na fotbal. (dítě)
Ano, těším se na to. Připravil jsem si několik bodů, které bych rád s tebou probral. (dospělý)
Vidím, že to bereš opravdu vážně. Opravdu si myslíš, že to smysl? (rodič)


Žádné komentáře: